Leden 2010

Můza jménem Éowyn...

23. ledna 2010 v 17:42 | Galadriel |  Kouzelný svět Pána prstenů
Éowyn, Bílá rohanská paní,
tvá tvář je jako nejspanilejší květ.
Nikdo však netuší co skrývá se za ní,
proč s smutně hledíš na tento svět?

Protože jsem zjistila, že se mezi vámi vyskytuje mnoho talentovaných literálů, napadlo mě vymyslet takovou věc. Vymyslela jsem začátek básničky a na vás je ji dokončit. Klidně si s tím můžete dát na čas. Moc se těším na výsledek, který úkáže jak jsme každý originální a koukáme na svět trochu jinak. Já se ji také pokusím dokončit a potom je všechny zveřejním i s autory.
Tady jen pro lepší inspiraci:

Éowyn, známá také jako Rohanská štítonoška, Bílá paní z Rohanu je neobvykle krásná světlovlasá dívka. Jediná dcera Éomunda a Théodwyn, sestra Éomera Šťastného. Je Dcerou králů, možná proto se jeví jako chladná, vážná a nepřístupná. Éowyn byla stejně jako její bratr Éomer pojmenována po prvním králi Rohanské marky, Eorlu Mladém. Celé její jméno lze volně přeložit jako "ta, která našla zalíbení v koních". Narodila se roku 2995 Třetího věku. Na této mladé ženě nejvíce zaujme její rozhodnost, odhodlanost a odvaha. Dlouho žila v Meduseldu a zasvětila své mládí péči o krále Théodena. Stále víc se jí do mysli zažírala jedovatá slova Grímy Červivce, který ji sváděl ke zrazení rodu. Toužila po volnosti, po rovnosti s muži a po hrdinských činech. Nebála se smrti ani bolesti, ale klece, kterou pro ni představovala výchova dětí, starost a péče o nemocné. Už od mala ji učili zacházet s mečem a jezdit na koni a v tomto ohledu se vyrovná i svému bratrovi Éomerovi. Ovšem vždy, když byla šance k boji, ji poslali s lidmi do bezpečí, aby se o ně postarala. Vše se změnilo po bitvě u Helmova Žlebu. Odjela s vojskem Rohirů v mužském převlečení, pod přezdívkou Dernhelm do Gondoru k Minas Tirith a po boku Smíška, se zúčastnila bitvy, kde zabila Pána Nazgulů. Později byla v Marce známá také jako "Paní štítové ruky"(Paže, jíž nesla štít, byla totiž zlomena palcátem Černokněžného krále.)


Éowyn je zamilovaná do Aragorna, Isildurova dědice, ale její láska je spíše obdiv, vidí v něm krále, obdivuje jeho moudrost, odvahu a moc, chtěla by být jako on. Po bitvě u Minas Tirith ale poznala Faramira, dědice správce Gondoru a mladšího bratra Boromira, poté poznala pravou lásku. Uvědomila si, že k tomu aby byla šťastná nepotřebuje moc a slávu, ale stačí jí právě láska. Stala se poté léčitelkou, aby mohla pomáhat slabým a nemocným. Provdala se za Faramira a společně pak pobývali v kopcích Emyn Armen u Ithilienu. Zemřela roku 3045; spolu s Faramirem měla pět dětí.
Aragorn nazýval Éowyn "Dcerou králů". Tento rodokmen jeho slova vysvětluje. Éowynina matka

Théodwyn byla nejmladší dcerou krále Thengela. Stejně jako její bratr Théoden, byla právoplatným dědicem všech jeho královských předků, včetně Eorla Mladého, který založil Rohan více než před pěti stoletími.

SB s Lútien Tinúviel

6. ledna 2010 v 14:11 Kolem blogu
Mám tu čest představit vám další blog se kterým jsem se spřátelila. Jeho majetelkou je Lútien Tinúviel a zaměřuje se hlavně na Letopisy Narnie, ale také na Pp, krom toho je to velmi milá dívka a její komentáře vždy člověka potěší.


Diplom pro tebe:
A tento krásný výtvor jsem dostala já =)

Namárië

5. ledna 2010 v 0:07 | Galadriel |  J.R.R. Tolkien
A máme tu nový rok. Doufám, že bude mnohem lepší než ten minulý, vlastně v to silně věřím, protože v dušičce mám obrozvkou naději, zvláštní pocit radosti a štěstí. A hned v těch uplynulých čtyřech dnech přišly pozitivní změny ;) A proto vám chci ještě jednou popřát aby vás v tomto roce potkalo jen samé štěstí.
Na youtube.com jsem našla recitaci Galadrielina žalozpěvu v podání samotného autora a hned mi bylo jasné, že to bude můj další článek =D.

Namárië

Ai! laurië lantar lassi súrinen,
Yéni únótimë ve rámar aldaron!
Yéni ve lintë yuldar avánier
mi oromardi lisse-miruvóreva
Andúnë pella, Vardo tellumar
nu luini yassen tintilar i eleni
ómaryo airetári-lírinen.

Sí man i yulma nin enquantuva?

An sí Tintallë Varda Oiolossëo
ve fanyar máryat Elentári ortanë
ar ilyë tier undulávë lumbulë;

ar sindanóriello caita mornië
i falmalinnar imbë met, ar hísië
untúpa Calaciryo míri oialë.
Sí vanwa ná, Rómello vanwa, Valimar!

Namárië! Nai hiruvalyë Valimar.
Nai elyë hiruva. Namárië!

Sbohem

Ach! Jak zlatě padají listy ve větru,
nesčetné dlouhé roky, jako křídla stromů!
Pominuly dlouhé roky jako rychlé doušky
sladké medoviny ve vysokých síních
nejzazšího Západu, pod klenbami Vardy
blankytnými, kde hvězdy chvějí se
v písni jejího hlasu, svatého a královského.

Kdo mi teď znovu naplní číši?

Vždyť nyní Rozsvětitelka, Varda, Královna hvězd,
pozvedla z Věčně bílé hory ruce jako oblaky,
a všechny cesty utonuly v hlubokém stínu;

a ze šedivé země lehla tma
na pěnící vody mezi námi, a mlha
navždy kryje drahokamy z Calacirye.
Teď ztracen, ztracen je těm na Východě Valimar!

Sbohem! Snad najdeš Valimar.
Snad právě ty jej najdeš. Sbohem!


A na závěr malá prlička, video na kterém profesor Tolkien diskutuje o své knize Hobit...